Asi už blbnu....
Pondělní ráno bylo nějaké hektické.
Manžel mi v neděli večer přistavil švagrovo auto před dům, ale zapomněl mi říct, že s téměř prázdnou nádrží.
Ráno jsme s Jendou sedli do auta, otočím klíčkem a vidím, že mi svítí kontrolka se stavem benzínu.
Bohužel jsme vyšli z domu "tak akorát". Nepočítala jsem s tím, že pojedu ještě pro benzín.
Dojeli jsme k benzínové pumpě a před námi asi 4 auta.
Zvládli jsme to, ale do školky jsme přijeli s 15 ti minutovým zpožděním.
Už tak má Jenda školku jen na hodinu a ještě se nám podařilo si 15 minut "ukrást".
Poprvé jsem ho tam tentokrát nechala samotného - tedy s asistentkou. Jako výmluvu používám kouzelnou formulku..."Maminka dojde pro rohlíky".
To už Jenda zná z našich "minulých" návštěv APLY. Byl na to předem připravený, tak to zvládl.
Co jsem dělala já těch 45 volných minut?
Běžela jsem do centra města do supermarketu nakoupit. Vím, že Jenda po školce nákup nezvládá.
Kochala jsem se výlohami, množstvím vánočních ozdob a představovala jsem si, co bych si koupila, kdybych měla "zbytečné" peníze.
Pak jsem v rychlosti nakoupila a vystála frontu u pokladny.
A najednou slyším: "Zvážila jste ty banány?" "...Jééé, oni se váží banány?"
Sice mě to v první chvíli napadlo, ale žádnou váhu jssem neviděla, tak jsem si říkala, že se asi váží až u pokladny.
Tak jsem se vrátila...a hledala váhu..... Když jsem ji konečně našla, zmáčkla jsem rychle čudlík s obrázkem banánů a najednou slyším... "Vy máte Bio banány?..."Ne, proč?".... "Tyhle jsou asi 2x tak dražší"....
Tak jsem zlikvidovala lístek a hledala "jiné" banány...
Doběhnu k pokladně a tam už byla pěkná fronta...
Když jsem si říkala, že už bude klid..zopakovala jsem si podobné kolečko i s rajčaty. :-(
Připadala jsem si táák neschopnáááá.
Asi na mně každý musel vidět, jak to vypadá, když se do velkého města člověk dostane asi po půl roce....
S vyplazeným jazykem jsem pak doběhla do školky a vyzvedla Jeníka.
Chtěla jsem ho pochovat, poňuchňat...a on křičel: "Nech Jeníka...Jeníka bolí pdelka".... (Néé že by ho něco bolelo, jen nemá rád, když ho někdo drží v náruči).
Dojeli jsme domů a teprve u domu jsem zjistila, že jsem nechala klíče zvenku v zámku...paráda... Zloději měli příležitost a nevykradli nás...
Naštěstí není na vchodové dveře z ulice vidět.
A odpoledne to nebylo o moc lepší.
Potřebovala jsem koupit džusy holkám a abych to nemusela táhnout na kočáře, využila jsem ještě jednou švagrovo auto.
Co kdyby si pro něho večer přijel...
Zaparkuji na náměstí...Jenda nechtěl vystoupit, tak jsem ho nechala v autě s tím, že přinesu parkovací lístek.
Hm....
Házím do automatu pětikorunu - poprvé, podruhé, potřetí, hledám jinou - poprvé, podruhé, potřetí, zkouším i desetikorunu ...a NIC....
Mince pokaždé vypadne zase druhou stranou ven....
Odcházím od parkovacího automatu s vědomím, že než nakoupím, tak budu mít asi botičku na autě...a už z dálky vidím přes sklo ječícího Jeníka v autě....
V tom ke mně přistoupila nějaká paní... a řekla mi, že ten automat často nefunguje, ať jdu k druhému....
"A hele...on je tady druhý..." :-)
Né, že bych o něm nevěděla, vždyť chodíme každý den okolo, ale nějak mi to v tu chvíli nedošlo....
Ulevilo se mi, že botička nebude a v klidu říkám Jeníkovi: "Pojď, dojdeme spolu pro lísteček"....
A on mě zpraží: "Nevři na mě (neřvi), nebudu tě poslouchat..."
Když se mi ho podaří přemluvit, aby vylezl z auta, tak na lidi vyplazuje jazyk, sundává lístky s cenami, tahá mě za kabát, kouše mi svetr, houpe se na tyči v obchodě nebo kouše do dřevěného pultu... Jeho hlasité "BOJIM MAMINKY" mě taky "dojímá".... :-(
Večer už jsem se jen těšila, až kolem 23. hodiny zavře svá nezbedná očka a bude "konečně" spát.
A já se na ten "půlnoční čas" vlastně těším skoro každý den.
Těším se na ty chvilky klidu kolem půlnoci, kdy u knihy zase načerpám sílu "jít dál"....
Komentáře
Přehled komentářů
taky se tam odreagovávám..je tam totiž úúúúžasné ticho....ten tvu jeník je přes kopírák co muj tobík,jakoby dvojčata
...
(Blanka, 5. 11. 2010 10:04)No a to hlavní jsem Ti nenapsala. Já jezdím relaxovat do školy. Vždy za půl roku jsem veškole 2x po týdenním bloku. Nevařím, neperu, spím celou noc a nikdo po mně nic nechce. Jezdím s kolegyní a je nám fajn. K.M. ještě studium nedokončil? Udělej něco i pro sebe!Já vím, je to těžké, když chybí ta podpora, ale musíš myslet i na sebe! Jeník Tě bude potřebovat ještě dlouho (možná pořád)a už kvůli němu se musíš udržovat fit. I v sebelepším přesvědčení, v péči a obětavosti musíš občas vysadit a odreagovat se!!!!Život není peříčko, jak říká klasik. Ty jsi ale jedinečná. Držíme palce a přejeme hodně sil!!
relax
(Blanka, 5. 11. 2010 9:52)Marci, jsi skvělá!Hodně na tebe myslím. I mé "zdravé" děti mají takové výlevy-zejména s nechutí k nakupování atd. ale pak se zas vrátí do své kůže.Taky se snažím běžet nakoupit před tím, než synka vyzvenu ve škole, protože vztekání, odpor a slzy, že do toho obchodu nepůjde,raději nebude jíst a když nebude jíst on, tak proč by jedli druzí....poruchy pozornosti...je to někdy k zasmání, až si říkám, jestli to nemají rodové. Marci, drž se a neztrácej optimismus! Jsi prostě skvělá máma!!!B
Den blbec
(Dáša, 3. 11. 2010 20:10)Marci,každý má občas den blbec..a my bychom docela uvítaly lázně...maminky takových dětí by je měly dostávat za neúnavné mrcasení kolem svého pokladu:-)Vydrž!
Re: Den blbec
(veronikav , 3. 11. 2010 23:59)lázně bych fakt doporučila :-) jinak Marci obdiv !! nabíjíš ... to jak to všechno zvládáš a ještě o tom dokážeš vtipně napsat ... je to smutné ale i povzbuzující (pro jiné maminy ) přeju hodně sil -velkou trpělivost a taky nějakou radost ...
to znám
(karma, 3. 11. 2010 21:41)no klobouk dolů, jak to všechno zvládneš? Jak čtu tvé články ani s manželem to občas nemáš jednoduché. Jak se dobíjíš, kde bereš sílu a trpělivost? Hodně štěstí a Jeníčkovi pokroky.
škola
(Marcela, 7. 11. 2010 20:13)