Amélie píše.... o životě s autismem....

Včera jsme jeli po dlouhé době na malý výlet...

Předpokládám, že za chvíli už se na žádný výlet ani neodvážíme....

Jenda kopal do sedačky před sebou jak zběsilý a celou cestu řval: "Taťka je zlej, prodal mamince auto..."

"Taťka je zlej, prodal mamince auto..."

Bylo vidět, že z toho má tatínek "ukrutnou radost".... Stačilo by mu to slyšet jednou a néé 100x za den.... :-)

Cestou TAM jsme jeli jen ve třech - já, manžel a Jenda.
 

Mladší dcerku hlídal doma můj bratr a starší dcera jela ráno autobusem k babičce (k mojí mamince) na návštěvu - s tím, že si obě holky odpoledne cestou z výletu vyzvedneme. To byl ale nápad!

Seděla jsem nalepená na palubní desce, aby mě Jendovy kopance tolik nebolely...

Přesto jsem si to občas neuvědomila a opřela jsem se...v tu chvíli záškodník "šup šup" ....a tahal mě za vlasy....

To byla jízda. :-(

No dobrá....

Procházka zpočátku nic moc..."Bojím lesa, bojím kočálku, bojim taťky...Bojim pána..."
Ale pořád to ušlo.

Cestou zpátky jsme vyzvedli Elišku i s kamarádkou. Jenda na to byl připravený. Ale ve své podstatě je to "šumafuk".

Volal: "Moc lidí, mooc lidííí, Jeník bojííí".

Pak Elišku celou cestu "týral" (celých 18 km a někdy je 18 km strašně dlouhých...) .... Tahal ji za vlasy, za bundu, štípal do nohy a snažil se dosáhnout i na mě nebo na Elišky kamarádku ...

Myslím, že si všichni oddechli, když jsme dorazili domů.
Manžel řekl, že bysme mu mohli svazovat ruce před jízdou....
Je to správné řešení??? Moc se mi nezamlouvá.
Druhá možnost je - příště holky poslat vlakem nebo autobusem.
A třetí? Nejezdit v 5 lidech (v jednom autě), ale dvěmi auty...  V jednom já s Jendou...a ve druhém zbytek lidí...

"Naštěstí" se blíží zima, tak žádné výlety nehrozí..a třeba za půl roku bude líp.....
Možná...
.....a nebo taky hůř....