Jeník není žádnej šneček....
Jeníček miluje zvířátka.
A v tomto sychravém podzimním počasí má nejraději šnečky.
Lovit šneky - to je jeho nejoblíbenější činnost na zahradě.
Nejdřív je sbíral do kyblíku, ted pro změnu do skleničky....
Z kyblíku mu totiž utíkali... :-)
Když jdeme odpoledne na procházku, "chodí" šnečci s námi.
Buďto si nese jen jednoho.. ..a to v ruce, nebo si nese celý kelímek se svými "přáteli".
Klidně si lehne na silnici, položí šneka na zem....a bedlivě ho pozoruje....
Asi měsíc mu říkám: "Ty jsi můj malej šneček" a on odpovídá: "Jeník není žádnej šneček"....
Ani nevím, kdy mě to napadlo, ale Jendovo chování mi přesně ty šneky připomíná....
Je zalezlý ve své ulitě (u svých rituálů) a mně dá někdy velkou práci ho dostat z ulity ven....
Jediné, co na Jeníka platí...a možná i na ty šneky...je trpělivost, trpělivost a zase trpělivost... a ticho (nebo alespoň klid).
Pak na chvilku vyleze z ulity ven - splní pár strukturovaných úkolů, dojdeme nakoupit nebo na procházku, ale už cestou zpátky se ptá po svých pohádkách: "Co Jeník bude dělat doma?"
Samozřejmě že chce slyšet, že si pustí pohádku na DVD...vždy očekává stejnou odpověď - ted zrovna letí Krakonoš...
Krakonoš ráno, v poledne, Krakonoš odpoledne a Krakonoš večer... Už nemůžu o Krakonošovi ani slyšet....
Stejné je to ráno, když se vyspinká... první se ptá po pohádce.
Nebo když přijde návštěva... Někdy zdrhá do své ulity HNED a utíká se schovat do ložnice, jindy to pár minut vydrží a teprve po chvilce si běží pro dudlík do postýlky....
Podobné je to venku - před některými lidmi se schovává, úplně uhýbá pohledem nebo je pozoruje z "jiného" úhlu, někdy zalézá do kočárku pod boudičku nebo se schovává za mě, jindy pláče a volá: "Jeník bojí paní"......
Někdy - pokud je to někdo hodně známý, tak promluví i pár slov....
Na náměstí, pokud je tam hodně lidí, tak si přetáhne čepici přes oči a říká: "Jeník bojí lidí", "Jeník nece (nechce) lidi"....
A u nás na zahradě? Občas se párkrát skouzne po skluzavce s kamarádkou Nikolkou, když přijde s maminkou na návštěvu, ale pak už běží k pohádce v televizi...
Stačí mu pár minut u TV (někdy pár dílů), načerpá sílu, zregeneruje a zase se zapojí na pár minut do nějaké smysluplné aktivity....
Když na chvilku vyleze z té své ulity a občas se nechá pohladit po těch svých zlatých kudrlinkách.... tak je to přímo "šneček" k zulíbání...
.....jen ty tykadýlka mu chybějí.... :-)
Komentáře
Přehled komentářů
Marci, to samé jsem říkala o Kubovi. nebo když jsem dumala, zda koupíme zvířátko a jaké. napadla mě i želvička - pomalé zvířátko pro pomalého klučíka. jenže teď máme už skákací období a NIKDY nezapomenu, jak mi minulý týden skočil Z UMYVADLA DO NAPUŠTĚNÉ VANY!!! Mohl být ..., ještě se klepu...
Přirovnání se šnečkem sedí...jejich ulita je svět plný jistot, oblíbených rituálů, detailů na kterých jim stojí ten křehký svět...
Marcelce
(Petra , 3. 10. 2010 20:54)Zdravím Tě Marci,musím se přiznat,že jedním dechem jsem přečetla všechny Tvoje článečky tady.Slzičky střídalo pousmání,je úžasné jak dokážeš po vyčerpávajícím dni nádherně psát.Mám tři děti 14-8-6 let,mívám pocit,že už toho víc nemůžu zvládnout,ale když cítím tu energii a lásku,co vydáváš denně ze sebe Ty,smekám!Zasloužíš obrovský obdiv a podporu.Z celého srdce Ti přeji aby se Ti dostalo odměny nejkrásnější a Tvůj Jeníček Ti jednoho dne řekl,jak Tě má rád. :)A kdyby jsi napsala knížku o životě s Jeníčkem,určitě by našla čtenáře(ky).Držím pěsti Tvoje spolužačka z PV Petra M.
Re: Marcelce
(Amelie, 3. 10. 2010 22:22)Ahoj Peti, moc děkuji. A těším se, že jednou někdo bude chtít knihu vydat. :-) Třeba by byla přínosem pro jiné rodiče dětí s podobným handicapem. I já bych si ráda četla podobné příběhy, ale bohužel na to nemám čas...
Šneček
(Magda, 5. 10. 2010 8:14)