Lízátko jako čuník
Sobotní ráno nás uvítalo nevlídným a sychravým počasím a venku mírně poprchávalo.
Kdybych byla sama doma, udělám si čaj a zalezu zpátky do postele s nějakou prima knížkou.
Ale to už se mi dlouho nestalo.
Hladina hluku od samého rána vykazovala nebezpečné meze.
Jenda se vztekal, válel se po zemi, nechtěl se nechat od tatínka přebalit, obout ani obléknout.
Manžel mu zakazuje jeho rituály. Chtíc nechtíc se mi v mysli často vynořuje myšlenka, že nemám ráda víkendy. Přes týden je tu veseleji.
Bere mu dudlíky, odmítá mu zapnout v televizi oblíbené pohádky a neustále mu připomíná nočník, že už je přece velký kluk a nemůže čůrat do plenky....a Jenda se mu za jeho slova odvděčuje bitím, vztekáním a usilovným řevem.
Tak se Jenda válel po zemi a manžel vymyslel, že pojedeme nakoupit...
Jeníček plakal: "Jeník bojí pána, Jeník nece nakoupit..." apod., ale manžel se nedal.
A to jsem doufala, že pojede sám, v klidu podle připraveného seznamu nakoupí a já si doma budu s Jeníkem hrát...Tak mohli být spokojení všichni....Ne, neprošlo mi to.
Můj názor není důležitý.
Násilím oblékal řvoucí dítko. Ponožky se mu povedlo obléknout asi na pátý pokus - Jenda se otáčel na břicho, házel sebou a schovával nožičky.
Nové, modré botasky, které tu už pár týdnů leží a čekají na svého majitele, tak ty Jeníček nadále tvrdošíjně odmítá a nosí stále ty svoje staré, odrbané a děravé. Manžel je naštvaný, že tu boty jen tak leží a že mu budou brzy malé, pokoušel se mu je tedy obout, ale Jeník zvítězil.
Holky jsme nechaly doma.
V obchodě jsme Jeníčka posadili na košík. Kdybysme ho dali na zem, tak ho potom naháníme každý z jedné strany mezi regály a dnes jsem na běhání po obchodě neměla náladu. Jeníček plakal a řval.
Nechtěl, aby tatínek vezl košík, tak mu odstrkoval ruce....skákal i s celým košíkem, otáčel se do košíku a vyhazoval na zem to, na co dosáhl...takhle přistálo na zemi několikrát krabicové mléko nebo kolínka. Lidé se otáčeli a bylo vidět jejich udivené pohledy..
Teprve teď mě napadlo, že jsme mohli jet se 2 košíky...já bych vezla prázdný košík a Jeníka a manžel by do svého košíku dával nákup. Takhle to bylo dost "krkolomné" - hlídat Jeníka, aby něco nevyhodil, sledovat odstup Jeníka od lidí, aby je nepraštil, dodržovat bezpečnou vzdálenost od regálů, aby něco nevyhodil...V jednu chvíli popadl skleněnou láhev s nějakou drahou rozpustnou kávu a já ji na poslední chvíli zachránila před pádem...
V rychlosti jsme s manželem běhali po obchodním domě - každý na jinou stranu, abysme to měli co nejrychleji za sebou. Půlku věcí jsme stejně nekoupili. Jendův řev nás popoháněl jít co nejdříve k pokladně.
U pokladny jsem mu raději nevýchovně rozbalila lízátko, abysme získali cenné minutky k vyložení nákupu na pás a následné vložení věcí do tašek.
Ještě že jsme to měli blízko k autu. Venku pršelo a Jenda volal: "Pší (prší), Jeník bude moklej!!!! Pomoooc!"
Cestou domů seděl Jenda v autě s blaženým výrazem na tváři.... :-) Opakoval stále dokola: "Lízátko jako čuník"....
Nepozná barvy jménem, ale dovede je k něčemu přirovnat: Tak, jak mu to říkám já, když ho učím barvy... Třeba: "zelená jako travička...."
A čuník je jeho oblíbené zvířátko... má prasátka gumová, plyšová, v knížkách i na DVD.
Lízátko jako čuník ... dalo zapomenout na útrapy v obchodě a na tvář našeho synka se zase vrátil úsměv....
Kolíček jako sluníčko (žlutý), kolíček jako nebíčko (modrý).... nebo „kolíček jako tavička“ (travička) jej dovedou na chvilku zaujmout.
Jak málo stačí k radosti dítěte i jeho maminky…..
Komentáře
Přehled komentářů
Tak ja mám doma asi podobného manžela ako ty. Stále tvrdošijne sa pokúša chovať k malému ako k ostatným iným deťom a tým pádom, keď je doma je Maťo neskutočne nervózny, agresívny a neprístupný k skoro ničomu. Ešte šťastie, že muž chodí na týždňovky. Ja neviem, možno je to takto lepšie, naše deti prostredníctvom svojich otcov majú vlastne kontakt s okolitým svetom, ktorý ich nechápe a tým sa vlastne v domácom prostredí učia existovať aj s takýmito ľuďmi. Všetko zlé, je na niečo dobré.
Ako Janík reaguje na otca, keď príde domov? Maťo dostane záchvat zúrivosti a nedajbože ho ukľudniť a to sa mu manžel vždy na začiatku pekne prihovára.
čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku...
(Kristýna, 4. 9. 2010 22:02)vzpomněla jsem si na tuto dětskou hru, už ani nevím jak a co to bylo! Jeník je šikulka.Držte se Marci!
manžel
(Hanka a Valerik, 3. 9. 2010 23:25)
Amelie-úprimne ja by som toto nedala, mne príde to čo robí tvoj manžel Jeníčkovi ako hodne velké ubližovanie, nedopustila by som to. Všetko by som bola schopná manželovi odpustiť čo sa týka mňa, ale kebyže ubližuje Valerijkovi tak to nie. My už spolu nežijeme pretože on nechcel. A mne stačilo to, že chodí domov keď už malý spí, nevidí ho, nevenuje sa mu, malý tým trepel. Inak by som vydržala aj neveru aj všetko, ale na toto som sa pozerať nemohla. Sme síce u rodičov, ale malý má okolo seba ludí, ktorí ho milujú, rešpektujú jeho autistické potreby (aj ked sú aj trenice to je jasné) .
Amelie-prosím ťa v tomto buď silná a NEDOPUSŤ aby tvoj muž toto robil s Jeníčkom. Píšeš, že nesmieš mať svoj názor a pod. čo sa deje keď ho máš? keď proste povieš nie? Ak nechceš sem, napíš mi na gothic.sk@gmail.com
stále na vás musím myslieť, čítala som aj texty o manželovi ako sa k tebe správa, bolo mi do breku len to čítať, neviem si predstaviť v tom žiť :(
držte sa a moc vám prajem aby manžel prezrel, videl, že týmto Jeníkovi nepomáha a stal sa vám oporou.
Manžel je trochu tvrdohlavý :-))
(VeronikaV, 2. 9. 2010 22:26)...ale co se dá dělat :-) Taky se vždycky těším na pondělí .... Malej jak má víc lidí -tak víc zlobí. Jinak ty barvičky zvládáte krásně :-)
manžel
(Zuzana, 8. 9. 2010 10:50)